Soňa Szwajnochová
|
JAK ŠEL ŽIVOT - OSOBNÍ PŘÍBĚH Narodila jsem se v roce 1985 v Karviné V mých 35 letech mi byl diagnostikován Aspergerův syndrom středně funkční typ aktivní zvláštní. Není to tedy nic moc, když už od malička dostává člověk takové signály, jako že ho třeba chtějí přeřadit do speciální třídy pro mentálně postižené... První stupeň základní školy jsem chodila do speciální třídy pro dyslektiky. Hned po prvním ročníku jsem úspěšně složila přijímací zkoušky na maturitní obor všeobecná sestra na téže škole. Byli jsme sociálně velmi slabá rodina, takže rodiče si nemohli dál dovolit mi platit internát a jízdné. Řešením byl přestup na střední zdravotnickou školu do Frýdku-Místku, který byl přece jen téměř 3x blíže, než Krnov. O dokončení školy jsem nesmírně stála a práci sestry jsem viděla jako cíl a smysl. Udělala bych cokoliv - v té době jsem do školy jezdila na kole 30 km tam a 30 km zpátky a chodila na brigády. Přesto jsem se nevyhnula absencím a nebyla připuštěna k maturitě. Svého snu jsem se nevzdala, pomáhat druhým a být prospěšná prostě byl a je můj cíl a vize. Nakonec jsem za svým snem odešla do Prahy a nastoupila jako sanitářka do FN Bulovka ortopedie, spondylochirurgie. Zároveň jsem nastoupila na církevní zdravotnickou školu Jana Pavla II a úspěšně odmaturovala. S vyznamenáním. To si člověk jen vzpomene a povzdechne nad prožitým...mateřskou školkou...nad školami v krnově..ve frýdku-Místku... A šla jsem dál. Studovala jsem na Vysoké škole ZSF v JCU v ČB obor rehabilitační-psychosociální péče o postižené děti, dospělé a seniory. I přes mé pracovní zkušenosti všeobecná sestra -neurologická jip FN.Kralovské vinohrady asistent pedagoga Speciální základní škola Merklín odloučené pracoviště Sušice se život ubírá jinak. Občasně dělám dobrovolníka pro IZS a jako zdravotník na školách v přírodě. Důvod je prostý. V roce 2016 jsem podstoupila náročnou operaci jater, při které došlo k masivnímu krvácení a nedokrvení mozku. V důsledku toho jsem v plném invalidním důchodu, mám kartu ZTP a asistenčního terapeutického psa Jůlinku. Mým největším pokladem je moje maličká dcerka Adélka. Ze signálů pomalejšího vývoje v některých oblastech mám obavy, aby před ní nebyla podobná cesta, jakou jsem si prošla já. V roce 2022 nám Tango pomohlo v rámci Daruj hračku. Byli jsme i na předání v Havlíčkově Brodě a nesmírně si užili čertů a všeho dalšího. Ani nebudu říkat, jak moc jsem byla překvapená a nadšená kontaktem z Tanga a nabídkou pomoci a uplatnění v jeho řadách. Jasně, že ano ! Ale i já mám sen, vybudovat malý komunitní terapeutický statek pro děti a dospělé s poruchou autistického spektra.
|